Pocit plnosti, šumění nebo slabší vnímání okolních zvuků, to vše jsou neomylné příznaky zalehnutí ucha. Je to stav, který se pravděpodobně už alespoň jednou v životě přihodil každému a v některých případech je docela přirozený. Kdy je však třeba dát si větší pozor, jaké jsou příčiny zalehnutí ucha a jak ho řešit? Čtěte dále a dozvíte se více.
Jaká je anatomie ucha a jaké jsou funkce ušního aparátu
Sluch je jedním z nejdůležitějších lidských smyslů pro vnímání okolí a toto vnímání zajišťují uši. Jedná se o orgán, který se skládá ze tří částí, a to z vnějšího ucha, středního ucha a vnitřního ucha. Každá z nich má jedinečnou strukturu i funkci.
Vnější ucho je tvořeno ušním boltcem, což je viditelná část ucha, která zachycuje zvukové vlny a směřuje je do ušního kanálku, a zvukovodem. Jedná se o 3 cm dlouhý kanál, který přenáší zvukové vlny z okolí od ušního boltce k ušnímu bubínku. Ten se nachází již ve středním uchu a je to membrána, která reaguje na dopadající zvukové vlny specifickými vibracemi.
Tyto vibrace jsou přenášeny na sluchové kůstky, známé také jako kladívko, kovadlinka a třmínek, které tyto vibrace přenášejí z ušního bubínku do vnitřního ucha.
Na cestě k němu se nachází Eustachova trubice, která pomáhá vyrovnávat tlak vzduchu na obou stranách bubínku a zároveň umožňuje odtok tekutiny ze středního ucha. Vnitřní ucho je tvořeno hlemýžděm s receptory, které jsou zodpovědné za přeměnu zvukových vibrací na nervové signály. Jeho součástí je také vestibulární aparát.
Ten je zodpovědný za vnímání pohybu a také pomáhá udržovat rovnováhu, což je další funkce ucha. Poslední částí je sluchový nerv přenášející zvukové signály i informace o rovnováze celého těla přes nervový systém do centrální části mozku.
Pokud jde o funkce ušního aparátu, patří právě vnímání zvuků, tedy sluch, spolu s vnímáním a udržováním rovnováhy těla k nejdůležitějším funkcím, které aparát plní.
Zalehnutí ucha jako příznak a zároveň jako problém
Zalehnutí ucha, které se v něm projevuje jako pocit plnosti, je na první pohled běžný stav, který souvisí s různými situacemi. Nejčastěji je způsoben změnami tlaku uvnitř ucha nebo ucpáním ušního kanálku, přičemž bývá doprovázen i dalšími příznaky. Jedná se například o zhoršení sluchu, šumění v uších, pocit plnosti a někdy i bolest v uchu.
Jednou z nejčastějších příčin zalehnutí ucha jsou rychlé změny tlaku vzduchu, ke kterým dochází při vzletu nebo přistávání letadla, při potápění, při jízdě vysokorychlostním výtahem nebo při rychlém stoupání či klesání v autě nebo lanovce.
Druhou častou příčinou zalehnutí je ušní maz a jeho nadměrná produkce a hromadění ve zvukovodu. To způsobí ucpání zvukovodu, pocit plnosti a zhoršený sluch.
Nejčastěji je to způsobeno vodou, například při koupání nebo sprchování, ale může se tak dít i dlouhodobě a postupně. Horší však je, pokud je zalehnutí ucha způsobené nějakým zánětem nebo infekcí, pak mohou nastat i další komplikace.
V některých případech může zalehnutí ucha být symptomem jiného onemocnění, například alergie, nachlazení nebo rýmy. V takovém případě totiž dochází k otoku Eustachovy trubice a jejích okolních tkání, což se projevuje pocitem plnosti a zalehnutí. Každá z těchto příčin má však své specifické příznaky a také možnosti řešení nebo léčby.
Ušní maz a jeho hromadění jako nejčastější příčina
Jednou z nejčastějších příčin pocitu zalehnutí ucha je ušní maz. Odborně se označuje jako cerumen a jedná se o přirozenou látku produkovanou žlázami v ušním kanálku. Má význam pro ochranu ucha, protože zachycuje prach a mikroorganismy ve zvukovodu.
Zabraňuje jim v pronikání hlouběji do ucha a chrání tak jeho vnitřní struktury. Kromě toho udržuje celý ušní kanálek zvlhčený a zabraňuje jeho vysychání a podráždění. Obsahuje také chemické látky, které pomáhají snižovat riziko infekcí a zánětů v ušním kanálku nebo hlouběji v uchu, takže v přirozeném stavu je pro celé ucho nenahraditelný.
Problém však nastává, když dochází k jeho nadměrné produkci nebo nahromadění. To může způsobit částečné nebo úplné ucpání zvukovodu a ušního kanálku.
Výsledkem je pocit plnosti, zalehnutí a šumění v uchu a zhoršení sluchu. K hromadění ušního mazu může přispívat také nesprávné nebo příliš časté používání vatových tyčinek, které jej zatlačují hlouběji do ušního kanálku, a přispívají tak k tvorbě mazové zátky přímo ve zvukovodu. Právě ta je příčinou zalehnutí ucha a dalších výše zmíněných příznaků.
V podstatě platí, že ušní maz se nejen tvoří, ale obvykle také vylučuje a odstraňuje přirozeně, takže časté a hloubkové čištění uší není nutné a může být škodlivé. Pokud se však vytvoří ušní zátka, je nutné vyčištění uší pomocí výplachu přímo lékařem.
Infekce ucha, jejich příčiny, příznaky a jejich vliv na ucho
Častým onemocněním, které se projevuje zalehnutím ucha, je zánět. Může být infekčního i neinfekčního původu a může postihovat vnější, střední i vnitřní ucho.
Kromě zalehnutí se zánět vyznačuje i bolestí, zarudnutím, otokem, teplotou, někdy hnisem, výtokem, šuměním v uchu a zhoršením sluchu. Co se týče zánětů, jsou výše uvedené příznaky nejčastěji spojeny se zánětem středního ucha, který bývá způsoben bakteriální nebo virovou infekcí, často následující po infekci horních cest dýchacích.
Tento zánět vede k nahromadění tekutiny za ušním bubínkem, což může způsobit bolest, pocit plnosti v uchu, zalehnutí ucha a problémy se sluchem. Zejména u malých dětí může zánět způsobit horečku a celkovou malátnost, u dospělých zase výtok tekutiny z ucha.
Pokud se jedná o akutní zánět středního ucha, ten vzniká náhle, obvykle trvá krátce a je doprovázen výraznými příznaky. V případě, že se neléčí, může se v některých případech stát zánět chronickým, což znamená, že trvá déle a může způsobit trvalé poškození sluchu. Pokud se tedy u vás objeví výše uvedené příznaky zánětu, měli byste je co nejdříve řešit.
V případě bakteriálního zánětu se volí léčba antibiotiky, v případě virového zánětu se používá spíše symptomatická léčba, případně antivirotika, pokud je infekce rozsáhlejší. Jako podpora se používají léky proti bolesti a pomáhají také teplé obklady.
Za zalehlým uchem se může skrývat i zánět mimo ucho
Nejen infekce přímo v uchu, ale i zánět mimo ucho mohou souviset se zalehnutím ucha. Dobrým příkladem takových faktorů je rýma a alergická rýma.
Rýma je zánět sliznice nosu, který je obvykle způsoben virovou infekcí a vede k otoku nosní sliznice. Výsledkem je zvýšená produkce hlenu, ucpaný nos, kýchání a svědění. To vše ovlivňuje také Eustachovu trubici, která je součástí středního ucha. Otok způsobený rýmou ji může omezit nebo dokonce uzavřít.
To vede k poruše vyrovnávání tlaku uvnitř středního ucha, pocitu plnosti nebo až k zalehnutí. Stejně tak může dojít k nahromadění tekutiny za ušním bubínkem, což může vést až k vyvolání zánětu přímo ve středním uchu a zalehnutí v něm.
Druhým případem je alergická rýma, což je zánět způsobený nikoliv infekcí, ale nesprávnou reakcí imunitního systému. Nejčastěji se jedná o alergeny, jako je pyl, prach nebo zvířecí srst, které vedou k otoku a podráždění nosní sliznice. Tento otok opět působí právě na zmíněnou Eustachovu trubici, která spojuje střední ucho s nosohltanem.
Kromě zalehnutí ucha se mohou objevit i další příznaky, například šumění v uších, zhoršený sluch nebo dokonce bolest v uchu. Mezi typické projevy alergické rýmy pak patří slzení očí, ucpaný nos, svědění v nose a zarudnutí sliznic v důsledku podráždění.
V těchto případech zalehnutí ucha buďte co nejopatrnější
Kromě nachlazení nebo rýmy však existují i závažnější příčiny, které mohou ovlivnit zalehnutí nebo pocit plnosti v uchu, případně celkové zhoršení sluchu.
Mezi ty nejzávažnější, u kterých není dobré po zpozorování prvních příznaků s diagnózou a léčbou příliš dlouho otálet, patří nádory v uchu. Ty mohou být benigní, tedy nezhoubné, ale také maligní, tedy zhoubné a rakovinové. Do první skupiny patří například akustický neurom, což je nádor sluchového nervu, do druhé skupiny patří nádory vnějšího i středního ucha.
Mezi rizikové faktory vzniku těchto nádorů patří genetická predispozice, vystavení ucha působení chemických látek a proniknutí nádoru z jiné části hlavy nebo krku. Benigní nádory mohou způsobit krátkodobou ztrátu sluchu, šumění v uších a pocit zalehnutí nebo plnosti.
Zhoubné nádory mají podobné příznaky, ale kromě nich se mohou objevit také intenzivnější nebo dlouhodobější bolesti, výtok z ucha, neurologické problémy a v případě zevních nádorů i viditelné změny na uchu, například v podobě bulek nebo vředů. Pokud se u vás takové příznaky objeví, měli byste navštívit lékaře, který provede vyšetření i biopsii.
Co se týče léčby, nejčastější je chirurgické odstranění nádoru, a pokud není příliš agresivní, může být zpočátku jen pozorován. Maligní nádory se řeší odstraněním a radioterapií nebo chemoterapií. V každém případě platí, že včasná léčba je nejdůležitější.
